Do běla

Tak jako dávno před léty

když ptáci navždy odlétli,

když slunce zatemnily mraky,

potemněl svět a ty potemněl jsi taky.

Kde zašlo slunce a objevil se stín,

tam vyšel měsíc a hvězdy vyšly s ním,

tam paprsky vystřídal jen hvězdný svit,

co více srdce mé by mohlo chtít,

než nehasnout, však zazářit,

co více srdce tvé by mohlo chtít,

než jiné srdce rozpálit.

Rozpálit jej láskou do běla,

a neříkej, že jsi tohle nikdy nechtěla,

když netoužíš po ničem jiném,

až naše duše v jednu splyne.