Notre-Dame

Tam, tam kde po staletí zvoní zvony

tam, kde srdce toulá se jen pro ni,

tak prastarou a krásnou přeci,

jejíž stvořitel je ruka něčí,

a pohled na ní choré léčí.

Ta, jež ustála by bouře, hurikány,

síly, jež zdolaly by i mocné skály,

k níž obracely zraky lidí tisíce,

pohled, který má co nabízet.

Pohled který jako dřív už nebude,

ta, se kterou sis pohrál, osude,

i tak v srdci mém zůstává však dále,

a moc nechybělo a odnesl ji vítr s žalem.

To málo, jež plameny nepozřely do úst svých,

nic nezbylo z útrob dřevěných,

avšak kámen stále zdobí zemi mou,

tam stále hraje a vzhlíží k nebi. Tam,

kde se stále toulá srdce moje, tam

kde zvony zpívaj "Notre-Dame"!