Syn krále
Šli celý den, skro do noci. Lill už docházel dech, i síly. Šla až za celou partou jako poslední a jen tak tak jim stačila.
Slunce už zapadlo za obzor a sluneční paprsky vystřídala tma. Kivuli se mezi tím někam vytratil do lesa a celý den jej nikdo nezahlédl. Lill měla o dost horší zrak ve tmě, než ostatní, proto jí dělalo i větší problémy jít za nimi, natož aby jim stačila. Každou chvíli o něco zakopla a bylo pro ni stále obtížnější jít.
Když v tom, na dně všech svých sil, se jí podlomily nohy a ona spadla na kolena. Hlasitě vydechla bolestí.
Ostatní si chvíli ničeho nevšimli, až se potom Ramir otočil. "Hals!" zavoal na zbytek skupiny.
Zastavili se a otočili se k Lill. V jejich pohledech byl vidět nesouhlas. Jejich pohledy nebyly moc příjemné.
Ramir se stáhl zpět k Lill a klekl si k ní. "Jsi v pořádku?" zeptal se jí ustaraně a položil jí ruku na rameno. Dýchala z posledních sil. "Já - už - ne-můž-u...." vydrkotala ze sebe na konci dechu.
Ramir se otočil na skupinku elfů. "Tady se utáboříme, musíme si odpočinout." prohlásil stroze.
Lill se ulevilo. Další cestu už by ai nezvládla. Sundala si batoh ze zad a složila se do trávy.
"An thator s'tiest nathrata. La saest kal'ankhor. Gal'mar tar lo'd." sykl Kiruwi na Ramira. Ten se jen zamračil a odmlčel se. "Al tiest nal thatar. Mast'anna tiel." Odvětil mu Ramir nevrle.
Lill zvedla hlavu a těkala jen pohledem z Ramira na Kiruwihu a z něj zpátky na Ramira.
Kiruwi jen něco naštvaně zavrčel a praštil batohem o zem. Poté se vzdálil někam do tmy lesa. Ostatní jen mlčeli a sledovali je, pak si radši všímali svého.
"Nic si z toho nedělej," prolomil Ramir ticho, když si všiml Lillina výrazu, dost výrazného i v té tmě. "on Kiruwi dokáže být svůj, ale v boji je to někdo, kdo tě nikdy nenechá samotného, svěřil bych mu svůj život." mrkl na ní takřka neviditelně.
"Zlobí se kvůli mně, žejo?" posadila se Lill a upřela pohled do tmy, kde si myslela, že je Ramirova tvář.
"S tím si nedělej starosti." zavrtěl hlavou a máchl rukou.
Lill sklopila hlavou a dále už radši mlčela.
V té tmě to nebylo moc vidět, ale seděli na malém travnatém ostrůvku vprostřed řídkého, listnatého lesa a sem tam skrze větve pronikl paprsek měsíce, když na chvilku odpluly mraky, takže byla většinu času tma.
Všichni si vybalili věci z batohu a uprostřed toho ticha se ozvalo praknutí větvičky.
Všichni zpozorněli. Naymar a Miamarr se stáhli k Lill a Ramir sáhl po luku a napnul do něj šíp. Hleděl do noci a poslouchal pečlivě zvuky lesa, když v tom zapraskala další větvička a po ní další.
Ramir natočil tím směrem luk se šípem a vyčkával. Všichni byli zticha a nikdo ani nedutal.
V tom se někdo vynořil ze tmy s náručí plnou dřeva. Byl to Kiruwi. Napětí se uvolnilo a Ramir sklonil luk, přičemž šíp vložil opět do toulce na zádech.
Kiruwi si něco brmlal a nasupeně shodil dříví z náruče na hromadu před sebe.
Nikdo si toho nevšímal a Naymar rozdělal oheň.
"Je to bezpečné?" podívala se na něj nejistě Lill.
"Dnes v noci se nám nic nestane." v tlumené záři ohne byl vidět lehký úsměv a následně nenápadné mrknutí.
Nedá se říci, že by se Lill vyloženě ulevilo, ale byla klidnější.
Vytáhla si z batohu deku a zachumlala se do ní, hledíce do plamenů a nevnímajíc, co se děje kolem ní.
Kiruwi se opět vzdálil a Ramir šel za ním, dokud nebyli z doslechu zbytku skupiny.
"Proč vlastně jsme tady? Je nám jen na obtíž!" zavrčel na Ramira vztekle Kiruwi a naštvaně kopl do drnu s mechem.
"Protože cítím, že mi může pomoci naplnit můj osud..." odmlčel se "...a já její." dodal po chvíli klidně Ramir.
"Jaký tvůj osud?" zklidnil se torchu Kiruwi a přistoupil blíž. Vrhl na něj nachápavý pohled. "Myslel jsem, že máme pomoct jen jí." ušklíbl se nelibě, očividně mu ta pomoc byla proti srsti.
"Než jsme odešli..." zasekl se. "Než přišla, byl jsem u vědmy Alg O'dor. Předpověděla mou cestu k Asherahovi, i to, že přijde někdo, kdo mě tam doprovodí a změní navždy můj osud." sklopil na chvíli zrak, než se podíval na Kiruwiho.
"To je ale bláznovství! Ta holka pro nás znamená jen nebezpečí a ohrožení smrtí na každém kroku!" odvětil opět nasupeně.
Ramir k němu přistoupul ještě blíže, v očích se mu žhnuly plameny. "Tak proč jsi teda tady?!" změnil se v něm klid v hněv.
Kiruwimu došla trpělivost a jen vyštěkl odpověď stejně nahněvaný, jako Ramir. "Protože jsem přísahal kdysi tvojí matce, že tě budu chránit ve tvé lehkomyslnosti a zbrklosti! Nechci být ten, kdo jí předává zprávu o tvé smrti, iamir!" trochu se uklidnil, poté co ze ebe ten vztek vypustil.
"Tak se o mě nestarej, nejsem malé dítě, umím se už rozhodovat sám..!" odsekl naposledy Ramir a otočil se k odchodu, nechal tam stát Kiruwiho samotného.
"Vždyť ta holka ani neví, kdo jsi!" zavolal za ním ještě Kiruwi. "Že jsi králův syn." pronesl tišeji, už spíše pro sebe. Chvíli tam stál a poté se otočil a hlasitě zakřiřel, při čemž kopl do šišky válející se na zemi a ta letěla o několik metrů dále, až trefila strom.
Všichni u ohniště seděli v tichosti, jen z dálky slyšeli křik, jak se Ramir s Kiruwim hádají. Vyměňovali si mezi sebou pohledy a po nějaké chvíli křik utichl. Mezi stromy se vynořil Ramir a nevypadal v moc dobrém rozpoložení. Mlčel, jen se posadil k ohništi a ani se na nikoho nepodíval. Ostatní ho raději nechali napokoji a i Lill byla raději zticha a bála se cokoliv říct.
Natáhla ruku váhavě k Ramirovi a ten cukl a otočil hlavu na druhou stranu. Pak už se o nic nepokoušela. Jen složila ruce na kolena a zabořila do nich hlavu, že jí koukaly jen oči. Hleděla smutně do ohně.
Po chvíli se opět ozvalo praskání, které tentokrát nikoho nerozrušilo. Byl to Kiruwi.
Přišel stejně tiše a nemluvně jako Ramir a posadil se stranou od všech. Nikdo z nich už ten večer nepromluvil.
Lill ani nevěděla, jak usnula. Probudila se do doutnajícího ohně, kde žhnulo už jen pár uhlíků. Všichni spali, až na Kiruwiho, který seděl stále stranou a brousil si dýku.
Posadila se a pohlédla na něj, ten si jejího pohledu nevšímal.
"Ten včerejšek mě mrzí." odmlčela se. "Nechtěla jsem-" když v tom ji přerušil. "Co jsi nechtěla? Vždyť o nás vůbec nic nevíš! Ramir tě měl nechat jít..." zavrčel na ni Kiruwi.
Lill to zarazilo. Seděla tam jako opařená. V tom se vzbudili i ostnatní. A mžouravě na ně hleděli zpod kožešin a dek.
"Tss..." sykl ještě Kiruwi nevrle a zavrtěl hlavu, dál si jí nevšímal, a Lill si ho taky už radši nevšímala.
Pomalu všichni vstali a zabalili si zase věci. Lill si šla dolů k řece opláchnout ruce a obličej.
Seběhla ze svahu a zastavila se na břehu. Klela si a nahnula se nad řeku, ke které naáhla ruce a nabrala do nich trochu vody, kterou si omyla tvář.
Najednou za sebou uslyšela šustění listí. Otočila se a spatřila Ramira, stojícího za ní, na to se otočila zpět k vodě a pokračovala v ranní očistě.
"Mrzí mě, že jsem vás včera zpomalila, i to, že jste se pohádali..." prohlásila se znatelnou lístostí v hlase a opláchla si znovu obličej.
"Z toho si nic nedělej, za to nemůžeš. On je občas zlý na všechny kolem sebe. Ale plně mu důvěřuji." odvětil s klidem a klekl si vedle ní. Namočil ruce do vody. Omyl si také tvář a poté nabral další hrst, ze které se napil. Pomalu vstal a už byl na odchodu. "Musíme doplnit zásoby vody." procedil ještě mezi zuby a pomalu odcházel.
"Proč jste nás s bratrem zachránili?" vyhrkla.Lill v sobě tu otázku dusila téměř od doby, co je zachránili s Kivulim v lese, ale už to nevydržela.
"Byli jste přeci v nesnázích." otočil se čelem opět k ní.
"Tak to nemyslím." zavrtěla hlavou. "Jak jste věděli, že tam jsme?"
Ramir se zarazil. Chvíli nevěděl co říci a Lill to poznala, zapíchla do něj tázavý pohled.
"No dobrá..." pokrčil rameny, poznal, že nemá na výběr.
"Než jsi k nám přišla, byl jsem u vědmy v Modrých horách, Alg O'dor se jmenuje, náš lid k ní chodí po generace, nechává si vykládat osud." ztichl, zatímco hledal slova. "Předpověděla mi, že zachráním někoho, kdo mě dovede k mému osudu." nastalo ticho, ale pár slov ještě viselo ve vzduchu, jen bylo těžké je pro Ramira vyslovit.
"A také předpověděla, že potkám někoho, kdo navždy změní můj osud." dodal ještě, jakoby mimochodem.
Lill zůstala sedět na zemi. Netušila, co na to říct.
Ramir si všiml její konsternace a pousmál se. "Ale tím se netrap." otočil se a začal šplhat do kopce.
"A pospěš si, ať můžeme brzy vyrazit." houkl za ní ještě a nechal ji u břehu řeky.
Vyšplhal se do kopce a přešel kolem ohniště. Kiruwi mu jen věnoval jeden nasupený pohled, který mu Ramir oplatil a víc si nic neřekli.
Lill vůbec nevěděla, jak si to, co ji právě řekl, vyložit.
Seděla na břehu a sledovala vlny narážející do balvanů ve vodě a poslouchala šumění stromů, zurčení vody a zpěv ptáků. Ranní paprsky už si prorážely cestu skrze vetvě a třpitily se na dně průzračné, ač studené řeky.
Ještě chvíli seděla, pak se opět nahla do řeky, aby si ještě jednou opláchla obličej a zvedla se ze země, vyšplhala se nahoru za Ramirem a právě včas.
Zrovna všichni balili, Naymar se ještě rozeběhl ze svahu doplnit zásoby vody a pak mohli znovu vyrazit.
Když v tom zaslechli za sebou šustěni listí, všichni se otočili a mezi křovisky spatřily černý čumáka bílé tlapy. Byl to Kivuli.
Byli tedy kompletní a mohli vyrazit.
_________________________________________________________________________
* An thator s'tiest nathrata. La saest kal'ankhor. Gal'mar tar lo'd.= Takhle daleko nedojdeme. Můžou nás zabít.
* Al tiest nal thatar. Mast'anna tiel. = Nezabijí nás, musíme si odpočinout.
* Iamir = přítel, drahý přítel
Žádné komentáře:
Okomentovat