Zestárla jsem, já to vím

Zestárla jsem, já to vím,

srdce pomaloučku chřadne

a vlas mi rychle šediví.

Kůže za den, jako za sto let,

a všechny moje zkušenosti,

mohl bys je klidně závidět .

Oči se prohloubily a barvy jako moře,

zažívaly chvíle štěstí,

ale zažily i mnohá hoře.

Srdce zjizveno jest četnou ztrátou,

jak odcházeli jeden po druhém,

a vzpomínky na ně už mě matou.

Zmatená je moje mysl tuze,

nic nepoznávám zřetelně

a vzpomínky jsou jako v mlze.

Jen hvězdy zračící se v očích mojich,

starých a unavených věky,

nechávají mě vším znovu projít.

A za svůj život odchozeno tolik cest,

kadá jiná, krásná, přeci svoje,

jak nebe v noci, plné hvězd.