Říkáš slova, která bolí,
vyměníš mě za cokoliv,
i za balíček cukrátek,
nedíváš se dopředu,
nýbrž jenom nazpátek.
Děláš činy, které zraňují,
a oceňuješ jiné, než na to čekají,
tneš mě do srdce a při tom se nedíváš,
zavíráš oči před krví, která tě polívá,
a děláš, že je to jen brusinková šťáva.
Předstíráš, že jsi šťastný,
a já musím být též,
tváříš se, že je to správný,
když do srdce mne znovu tneš -
svými slovy.
Snad slepota může za svázání jazyků,
a vše děláme už jen ze zvyku.
Však když na rty mé mě opět líbáš,
cítím v tom více, než mi říkáš,
cítím jed a zášť i snad,
byls jen proradný a kluzký had.
Žádné komentáře:
Okomentovat