Navěky ji milovat

Stála tam a vlasy plné květů,
stála a já vykřičet chtěl světu,
že z celého srdce ji mám rád,
a že možná i miluji ji - snad.

Úsměv na rtech a v očích jiskření -
- blázen ten, kdo za jinou ji vymění.
V očích, jež podobaj' se hlubokému oceánu,
a v noci miloval bych ji více, nežli k ránu.

Pleť jemnější, nežli samet nejdražší,
a její zlaté srdce, co celičký den povznáší.
Vřelý přístup, jen občas působí nesměle,
namaloval bych jí a vystavil pak v kostele.

Působila jako anděl, jen svatozář postrádala,
proto jsem tak nechápal, proč je stále sama.
Byla stvořena, ať druhým radost nosí,
a prostý chlap, co o její pozornost prosí,
může si o ní nechat pouze zdát
a potají - či navěky - ji milovat.