Bílá vrána, černá holubice

Jako tma a jako světlo,

jako probuzení,

jako zima, teplo,

poblouznění.

Pouhá vidina,

dva opaky na miskách vah,

na jedné straně příčina,

na té druhé - vrah.

Holub černý jako noc,

a k tomu bílá vrána,

žádá úpěnlivě o pomoc,

zda dožije se rána.

Rovnováha, jež tvoří svět,

a čas, co běží,

věci, jež nemůžeš vzít zpět,

a anděl, co tě střeží.

Boj o žití a nežití,

jedno pohé slovo,

válka o přežití,

být tu ještě dlouho.

Holub černý jako noc,

a k tomu bílá vrána,

žádá úpěnlivě o pomoc,

zda dožije se rána.

Dva protiklady, jež ukazují cestu,

černá, bílá,

ukazují přání ze snů,

jak šílenec a víla,

jako skrytá síla.

Jako výkvět fantasie,

výkvět tvojí mysli,

oběť, jež ví, že nepřežije,

a další, jež s obětí přišli.

Holub černý jako noc,

a k tomu bílá vrána,

žádá úpěnlivě o pomoc,

zda dožije se rána.

Avšak celé, pouhý spor,

čistá prosba o lítost,

žhnoucí plamen do závor,

tichý prosík o milost.

Vší zdroj toho rozkolu,

ta černá holubice,

co žene lidi do sporů,

a znovu, znovu do třetice.

Holub černý jako noc,

a k tomu bílá vrána,

žádá úpěnlivě o pomoc,

zda dožije se rána.

Zda dožije se svítání,

a slunce západu,

orel, jež ji zahání,

vzpomínky jsou v rozpadu,

a vránu, žene k pokání.