Nevím, kdy se mi začaly zdát ty noční můry. Pravdou je, že se mi nikdy nezdálo moc hezkých snů, spíše naopak, ale nikdy jsem se z nich v noci neprobouzela. Poslední dobou je to ale jinak, probouzím se z nočních děsů a mám hrozné pocity, nevím jaké, ale vím, že se vždy na chvíli cítím strašně a vyvrací to můj reálný spokojený život.
Na moment mám vždy strach, že na těch snech bylo něco skutečného, že je vše jinak a já ztrácím nejdůležitější osoby, a vše, co je pro mě tak důležité.
Některé noční můry si pamatuji, některé ne, ale pocity jsou pokaždé stejné - mísí se s beznadějí a neskutečným strachem.
Ikdyž, občas bych si přála, aby ty sny byly skutečné, protože i v dobrém snu občas tkví podstata noční můry, když vám sny zobrazují události tak, jak byste si je přáli a ono to tak není.
Spánku mi není přáno, buď se probouzím během noci, nebo moc brzy ráno a nebo nemohu usnout - při nejhorším vše dohromady. Je těžké se tedy stále pohybovat v pracovním prostředí, obzvláště, když je to to jediné, co ze svého života znáte, tím spíše, když padáte únavou a na jídlo nemáte ani pomyšlení, jelikož vás to zdržuje, děláte to jen proto, že musíte, je to těžké a velmi psychicky náročné - není tedy občas divu, že jsou vaše nervy stoprocentně napjaté a vaše psychika je na bodu mrazu.
I tak ale bojujete, můry nemůry, i přes malou hladinu energie, dále přežíváte.
Kdo ví ale, co přijde dále? Na tom přeci nesejde, raději uzamknete své city, abyste znovu necítili bolest a mohli si žít svobodně tak, jak chcete v momentální chvíli, prostě se obrníte a necítíte nic, jediný cit, který ctíte, je svoboda.
Žádné komentáře:
Okomentovat